Stačí vystoupit po svazích sopky do výše asi 2500 m n. m., aby se nám před očima ukázal zcela jiný obraz. Přes políčka Indiánů osázená bataty, banánovníky a cukrovou třtinou, ve kterých bohatě plevelí jihoafrické montbrécie, přes stromy avokáda, obrostlé tilandsiemi, vystoupíme do chladnějších poloh. Teplomilnou flóru vystřídají druhy, které pěstujeme v chladném skleníku, i když jde často o stejné rody jako v nížině: Passiflora mollissima s hustě stříbřitě chlupatými listy a stonky, širokolistá Tillandsia complanata atd. Vystoupíme-li ještě o tisíc metrů výše, čeká nás formace páramos, v níž jsou nejvíce zastoupeny trávy, studeným větrům vzdorují hustě chlupaté růžice složnokvětého rodu Espeletia, tu tam zahlédneme i růžové kvítky některého ze šťavelů. Teplota i zde Často klesá pod bod mrazu, nikdy však nevystupuje vysoko nad 10 °C. Těchto uhů se musíme v kultuře většinou vzdát, protože nevydrží naše klima, pokud jim poskytneme dostatek slunce, a na severních svazích venkov-ch skalek nemají zase dostatek světla. Sestupme tedy raději zpět do nížiny, kde je dostatek rostlin vhodných k pěstování v bytech. Cestou se setkáváme i s jedním z problémů, které se vyskytují téměř ve všech rozvojových zemích světa: s plochami introdukovaných australských blahovičníků (Eucalyptus).

Tropy

Ano, to je pravda. Ale není to jen nížinný deštný les s průvodními znaky tropů horkem, vlhkem a tlením, který dává životu tisíce příležitostí. Tropy, to jsou kolmé skály omývané stékajícími stružkami, potůčky a vodopády, teplá chráněná údolí s vlhkomilnou flórou i návětrné stráně, neustále vysušované, s pozoruhodnou květenou xerofytů. Tropy, to jsou však i vysoké hory, pokryté věčným sněhem — nezáleží na tom, že jsme třeba jen několik desítek kilometrů od rovníku. Náš snímek (obr. 1) zachycuje krajinu v oblasti ecuadorského „řetězu sopek". Dominantou je přes 5000 m vysoká sopka, dosud zřejmě činná, Tungurahua. Při jejím úpatí, v nadmořské výši asi tisíce metrů, je pravý ráj milovníků orchidejí, bromélii a jiných exotických rostlin. Baňos de Tungurahua, malé, většinou Indiány obydlené městečko vyrostlo při březích řeky Pastaza, která s Rio Huallaga tvoří prameny Maraňonu. Zde, na svém horním toku, je to prudká horská říčka, ječící v soutěskách strmých skal porostlých odolnými broméliemi z rodu Puya, tisíci exempláři orchideji rodů Stelis, Sobralia, Epidendrum, Maxillaría a dalšími, mučenkami Passiflora vitifolia, zářícími velkými krvavými květy, i nízkými dřevinami z čeledi Me-lastomataceae.