Mučenka

K tradičním pěstovaným exotickým rostlinám patří mučenky. Druh na našem obrázku dosáhl skutečně velmi širokého rozšíření a je ozdobou oken venkovských stavení. Tato rostlina však vyžaduje chladné přezimování, takže bude vhodné postupně přejít k jiným, mnohdy podstatně atraktivnějším druhům, které snesou i v zimních měsících zvýšenou teplotu moderních bytů.
Pěstované druhy mučenek jsou liány popinajicí se úžlabními úponky. Kalich a koruna tvoří receptakulum, na jehož dně bývá věnec různě dlouhých brv (corona).

Erytrína II

V létě vyrůstají silné, dlouhé letorosty, které mají, stejně jako řapíky lichozpeřených listů, dlouhé trny. V září se u starších, dobře ošetřených rostlin dočkáme květů, které stojí za zvýšenou námahu při pěstování; jsou překrásně třešňově zbarvené a každý měří asi 5 cm. V květenství jich bývá až 50 a každý keř vytváří několik květenství. Plody jsou lusky, semena jsou poměrně dobře kličivá, ovšem semenáče, i když jsou dobře ošetřovány (i zcela mladé rostliny potřebují bezpodmínečně zimní klid), prvně kvetou
až za 4—5 let. Výhodnější je tedy řízkování. Řízky odebíráme na jaře i s částí staršího dřeva, zakořeňujeme je při mírné teplotě v písku s rašeli- nou. Květů se můžeme dočkat již za 2 roky. kultuře nacházíme i příbuzné druhy: Erythrina caffra THUNB., E. humeana SPRENG. a E. senegalensís DC. s podobnými nároky.

Erytrína

Máte zimní zahradu, světlou verandu, prosklenou halu nebo domovní vchod, popřípadě dobře osvětlenou nevytápěnou chodbu? Chladné přezi-mování (asi při 2—8 °C a zcela bez zálivky), dostatek světla i prostoru pro 2,5 m keř, dobře zvolená zemina — těžší humózní směs listovky, drnovky s příměsí písku, ornice a zvětralého jílu —, to jsou základní podmínky pro zdárné pěstováni druhu na našem obrázku. Ačkoliv erytrína pochází z brazilských campos, je spíše druhem chladnomilným. Nesnáší však mrazy, takže ji na podzim přenášíme do podmínek, o kterých jsme se právě zmínili. Na jaře, zároveň s rašením nových listů, otužujeme keř větráním. V druhé polovině května vynášíme erytrínu ven s květináčem, který zapustíme do země. Dostatečně zaléváme, ale před novou zálivkou necháme vždy zem poněkud proschnout, aby ke kořenům mohl vzduch. (obrázek bude až příště)

Čilimník II

Pro pěstování čilimníku je nejvhodnější zemina, kterou získáme smísením čtyř dílů listovky s jedním dílem rašeliny a jedním dílem písku. Od jara až do podzimu bohatě zaléváme, aby substrát důkladně nasál vodu; před další zálivkou však necháme kořenový bal poněkud proschnout, aby i vzduch měl ke kořenům přístup. Čilimník přesazujeme pokud možno každý rok, proto není nutné ani hnojit. Zato velmi často keřík tvarujeme zaštipováním nových výhonků. Z letních výhonů řežeme ještě nezdřevnatělé řízky, které pícháme do teplé množárny. Jako mnozitelský substrát použijeme písek s přídavkem rašeliny. Kvetou již jednoleté řízky, takže tento způsob je vhodnější než vysev.
(pokud se nepletu, tak je dnes čilimník relativně běžný, má snad jen to vadu, že je jedovatý.

Čilimník

Cytisus Canariensis Kze. Typickým představitelem tzv. mobilní zeleně, tedy rostlin, které v květináči přenášíme před domy, na terasy, používáme je k dočasné dekoraci a podobným příležitostem, je čilimník (na obrázku) pocházející z Kanárských ostrovů. Každoročně se s ním setkáme v našich květinových síních na jaře, kdy kvete, ačkoliv patří právě k oněm těžko pěstovatelným druhům v moderních, ústředním topením vytápěných bytech. Proto jej zvolíme jen tehdy, můžeme-li ho umístit na léto venku na zahradě nebo na terase, a v zimě buď do nevytápěného pokoje s teplotami kolem 10 °C (i níže), nebo alespoň na chladnou a přitom světlou chodbu. Čilimník je nevelký keř s dlanitě trojčetnými listy. Kvete zjara, kdy je ještě květů nedostatek, a svými sytě žlutými, krásně vonícími květy v konečných květenstvích je skutečně nádhernou ozdobou každé místnosti. V době, kdy již nehrozí pozdní mrazy, vynášíme rostlinu před dům na plné slunce.