Známé i perspektivní druhy a odrůdy fíkusů:
1 - Ficus benjamina, 2 - F. elastíca cv. Variegata, 3 - F. fulva, 4 - F. infectoria, 5 — F. krishnae, 6 - F. lyrata (= F. pandurata), 7 - F. pumila (- F. stipulata), 8 - F. retusa, 9 - F. semicordata; 10 - velmi pěkný a atraktivní způsob pěstováni fíkusů, příbuzný japonskému stylu bonsai, používaný v jihovýchodní Asii: řada druhů rodu Ficus je v mládí epifytických, semeno se tedy vysévá na pěkně tvarovaný kámen (např. tuf), který je umístěn do mísy s vodou. Pak následuje jen trpělivé tvarováni a řez. Kámen sám nasává potřebnou vláhu. Podobně lze pěstovat např. mnohé aralkovité rostliny. (Kresba J. Haager.)

Pěstování na kameni

Sestava bývá doplněna některými vodními nebo bažinnými druhy (šáchory, kolokáziemi, lekníny, puškvorci, vodním hyacintem — Eichhornia atd.). Proč by se toto pěstování nemělo zavést i u nás? Pro umístění dominantní dřeviny na tuf jsou tři možnosti: buď se spokojíme s některou naší domácí dřevinou a budeme mít to štěstí, že ji najdeme v přírodě již vyrostlou ve štěrbině vhodného kamene, nebo musíme zvolit některý ze dvou způsobů používaných v jihovýchodní Asii. Prvním je vysev na kámen. Do malého množství substrátu v prohlubni tufu vysejeme semeno fíkusu nebo některé z výše zmíněných aralkovitých rostlin (často jsou v mládí epifytické). Kámen nasaje vláhu a semenáč se přichycuje jeho povrchu kořeny. Kámen můžeme také pro první období pokrýt slabou vrstvou zeminy a mechu, kterou postupně odstraňujeme. Obal zcela odstraníme, když kořeny dosáhnou do vody v míse.

Kombinace a estetika

Krásně umějí sesazovat misky v zemích jihovýchodní Asie, ať již to jsou různé sestavy spojené s japonským uměním bonsai, či „krajina v misce", kterou dělají Vietnamci. Základem bývají dřeviny, ošetřované a tvarované tak, aby působily při malých rozměrech jako prastaré exempláře. Rostliny se pěstují v plochých mísách, kde mají k dispozici minimum zeminy (při přesazování se kořenový bal omezuje a vždy až po několika letech se přesazuje do jen nepatrně větší misky), nebo — při zmíněném vietnamském způsobu pěstování — jsou dominantní rostliny, většinou opět dřeviny, vysazovány na vysoký tufový balvan, který spočívá v míse s vodou. Kámen sám nasává potřebnou vláhu, kořeny dřevin (většinou různé druhy rodu Ficus, případně dřevité Chrysanthemum, Schefflera, Aralia, Tieghemopa-nax) pevně obrůstají kámen a konci zasahují do vody v míse.

Květináč

Miska může zdobit pracovní stůl (misku o průměru 20—25 cm můžeme osázet např. Cordyline terminalis 'Red Edge', Fittonia verschaffeltii 'Pearcei' a Fittonia verschaffeltiivar. argyro-neura) i teplou a světlou halu domu nebo školní chodbu (metr širokou žar-diniéru vysázíme např. Dieffenbachia 'Amoena', Aglaonema treubii, A. 'White Rajah', A. costatum, Calathea lancifolia, Maranta leuconeura cv. Massangeana Tricolor', Fittonia verschaffeltii var. argyroneura, Pepero-mia scandens a P. caperata). Obě mísy jsou navrženy pro teplé stanoviště osvětlené rozptýleným slunečním světlem, všechny druhy dobře porostou ve standardní rašelinové směsi při stejnoměrné zálivce. Jistě si však sami vytvoříte kombinace vlastní, a to jak podle podmínek, tak i podle druhů rostlin, které budete mít k dispozici.

Co k sobě?

Stejně tak je nutné respektovat nároky jednotlivých rostlin na zeminu. Nebudeme tedy kombinovat druhy, kterým se daří v těžší půdní směsi, s těmi, je jichž substrát vylehčujeme v kultuře např. pěnovým polystyrénem, nebo druhy vyžadující kyselou rašelinovou směs s druhy vápnomilnými. Neméně důležité je použití přibližně stejně rychle rostoucích rostlin, protože jinak jsou druhy méně vzrůstné záhy vytlačeny rostlinami bujnějšími. Posledním hlediskem, snad nejdůležitějším a přitom zcela individuálním, je hledisko estetické. Zde nelze dávat žádné návody — misky sesazujeme podle vlastního vkusu, dbáme však vždy na soulad barev i tvarů. Při sesazování misek bychom měli používat především rostliny s dekorativními listy, které působí pěkně po celý rok.

Nic proti květináči...

ale jsou i jiné způsoby, jak rostliny pěstovat. Mnohé jsou i pro květinu přirozenější. Představte si například okenní parapet, na kterém by stálo padesát malých květináčků a v každém by živořila jedna jediná drobná bromélie rodu Tillandsia (a doslova živořila, neboť tyto rostliny většinou nelze pěstovat klasicky). Nebylo by to asi pěkné, že? Místo této smutné přehlídky si představte pokroucený parízek nebo plát korkové kůry a na něm — a přitom na desetině prostoru, než představuje parapet — bují v plném zdraví sbírka miniaturních tilandsií. To je rozdíl, že? Prvním krůčkem ke složitějším a náročnějším úpravám rostlin je sesazená miska. Používáme obvykle kruhové nižší misky s různě upraveným povrchem, nebo obdélníkovité keramické truhlíky. Nejvhodnější je pálený střep, ale můžeme použít i nepropustnou polévanou keramiku, pokud je ve dně odtokový otvor. Jestliže není a neumíme si jej sami bezpečně provrtat, použijeme keramiku k pěstování bažinných nebo vodních forem rostlin. Je ještě jedna možnost: miska je tak vysoká, aby bylo možné na dno položit vysokou vrstvu drenáže; pak postačí snížená zálivka. Vysoké misky se však velmi těžko řeší esteticky. Misku osazujeme vždy uváženě. Musíme dbát především nároků jednotlivých druhů; nelze kombinovat druhy stínomilné se světlomilnými (kapradiny — cibuloviny), druhy vlhko-milné se suchomilnými (puškvorec — stapélie) nebo druhy chladnomilné s rostlinami teplých skleníků (Cissus antarctica — Cissus discolor).

Novoroční projev

Nehodlám se připodobňovat k různým osobnostem co si na nový rok pouští ústa na procházku, ale přecijem krátké přání nemůže uškodit. Mějte se všichni pěkně v tom novém roce 2006, a ať vám rostlinky rostou.