Pěstování Exotických rostlin

Wednesday, February 08, 2006

Eh, chybka se stala


A já minule uřízl větu v půlce. Čili tady ji máte celou, a navíc obrázek zobrazující pěstování v lahvi.
Na podmáčená, bažinatá místa se výtečně hodí Acorus gramineus, šáchory Cyperus haspan, C. alternifolius, šípatky, kolokázie, Xanthosoma, Eichhornia crassipes („vodní hyacint"), kaládia,Spathiphyllum, Typhonium atd. Rostliny hnojíme buď hydroponixem, nebo herbaponem. Paludárium je samozřejmě vydatným odpařovačem, a tak lze v jeho blízkosti s úspěchem pěstovat rostliny, které ke zdárnému růstu potřebují vysokou vzdušnou vlhkost. Obzvláště vhodné je do jeho blízkosti umístit (popřípadě nad ně zavěsit) epifytické úpravy. Určitým přechodem k uzavřeným květinovým vitrínám jsou terária. Jde vlastně o uzavřené nádrže s pohyblivou přední stěnou nebo stropem, jejichž dno je pokryto vyšší vrstvou substrátu, zadní stěna bývá kryta kůrou z dubu korkového nebo je písková (písgk a drobné kaménky se nalepí epoxidovým lepidlem), popřípadě jsou takto upraveny i boční stěny nádrže. Vnitřní prostor bývá rozčleněn větvemi, kameny a většími rostlinami. Terária bývají vytápěná (nejčastěji odporovým drátem, uloženým ve dvojitém dně nádrže; jako termostat poslouží např. éterová kapsle) a osvětlená zářivkami. Větrání většinou vyřešeno není, nebo se používají malé bateriové větrníčky či slabé větráky s elektrickým pohonem.
Terária se používají především pro chov živočichů, hlavně obojživelníků, ještěrů a jiných plazů; současně jsou však vytvořeny podmínky pro růst i náročných rostlin včetně orchidejí, specializovaných bromélií, vzácných drobných áronovitých či nevelkých lián. Výběr rostlin musíme přizpůsobit chovaným druhům zvířat, uvědomit si jejich rozměry, hmotnost, způsob pohybu a složení potravy. Jinak budeme za čas mít místo krásně upraveného prostoru zdupané a okousané zbytky květin. Jsme-li tedy milovníky jak květin, tak i terarijních živočichů, volíme jen taková zvířata, která rostliny neničí: drobné druhy gekonů, malé rosničky, ještěrky, lehké bičovky apod.

Sunday, February 05, 2006

Na sloupku Ii

Zaléváme horem, na mechový sloupek, a to slabším roztokem hydroponixu; sloupek musí být trvale vlhký. Misku můžeme doplnit dalšími druhy rostlin, např. převisle nebo plazivě rostoucími. Některé květiny můžeme vysazovat přímo na sloupek, kde se pak jejich listy kombinují s listy „základní" liány (kapradiny, episcie apod.).
Mechové stěny, nazývané někdy také mechové zahrádky, patří již k metodám velmi blízkým hydroponii. Základem je úzká „klec", zhotovená z dřevěného, vhodně impregnovaného rámu, nebo kovová konstrukce potažená drátěným (silonovým) pletivem. Mezi dvěma hlavními stěnami (např. dva čtverce 70 cm x 70 cm) má být prostor 10—15 cm. Ten vyplníme opět rašelinikem nebo jiným mechem. Rostliny sázíme do ok ve stěně tak, že jejich kořeny omotáme rašelinikem s hrstkou substrátu ve formě jakéhosi roubíku a tak je zasunujeme do rašelinikové stěny. Osazovat můžeme obě velké plochy rámu i úzké plochy boční. Výhodné je, že z jedné strany mechové stěny můžeme vysázet např. rostliny potřebující hodně slunce, kdežto z druhé strany druhy stinomilné. Celou zahrádku zavěsíme buď do prostoru, nebo — při jednostranném osázení — na stěnu. Zaléváme opět hydroponixem. Mechová stěna je stále vlhká, a proto je třeba v místech, kde přiléhá na zeď, vhodná impregnace nebo ochrana igelitem. Na spodní část mechové stěny připevníme plechové korýtko, které zachycuje přebytečnou vláhu, zabraňuje odkapávání vody na zem a je i zásobárnou vody pro rostliny. Kromě toho, že tato úprava rostlin působí velmi hezky, je i účelná. Je totiž vysoce výkonným odpařovačem a pomáhá zvýšit relativní vlhkost vzduchu v místnosti. Pro osázení mechových stěn se hodí spousta druhů, ale obzvlášť vhodné jsou např. Aeschynanthus, Anthurium scandens, Ceropegia, Columnea, Cissus amazonica a další drobné druhy, Dischidia, Ficus stipulata, Hoya, Hypocyrta, Peperomia, Pothos atd. Jedním z nejkrásnějších způsobů, který můžeme při pěstování rostlin použít, je paludárium. Je to nepropustná mísa, plechová, sklolaminátová nebo novodurová (dobře však uplatníme i truhlík z polévané keramiky) určená k pěstování bahenních rostlin. Zeminu volíme podobně jako pro akvária: na dno položíme slabší vrstvu humusu a rašeliny, na ni pak vyšší vrstvu propraného říčního písku. Podle velikosti a hloubky vany můžeme vytvarovat dno — některé partie vyčnívají nad hladinu, např. mohou tak vynikat i větve, balvany apod. O utváření, které by bylo přirozené a přitom pěkné, nás poučí každý okraj bažiny i rybníka. Rostliny vysazujeme až za nějaký čas po napuštění nádrže. Do hlubších vodních partií můžeme použít tradiční akvarijní druhy. Na podmáčená, bažinatá místa se výtečně hodí Acorus gramineus, šáchory Cyperus haspan, C. alternifolius, šípatky, kolokázie, Xanthosoma, Eichhornia crassipes („vodní hyacint"), kaládia,

Thursday, February 02, 2006

Pěstování na sloupku

Druhým způsobem je výsadba řízku nebo semenáče na kámen zapuštěný v zemi. Současně s růstem kořenů odstraňujeme zeminu a kámen odhalujeme. Ty kořeny, které nelnou k jeho povrchu, jemně přitáhneme provazem a přitom je nepatrně obložíme mechem se stopami zeminy. Po delším čase se kámen s dřevinou opět přenese do mísy s vodou. Jde vlastně o jakousi svéráznou kombinaci bonsai s hydroponií. Výsledek — miniaturní „skála s osamělým, léty a vichřicemi pokrouceným stromem" — skutečně stojí za těch několik let trpělivého ošetřování. Dalším způsobem pěstování, bohužel značně opomíjeným, jsou tzv. mechové sloupky a stěny. Jde opět (v druhém případě) o formu hydroponie, anebo o kombinaci běžné misky s klasickým substrátem s hydroponií. Mechový sloupek zhotovíme nejsnadněji tak, že na stůl položíme pruh drátěného (tzv. králičího) pletiva nebo silonového pletiva s velkými oky. Na tento obdélník navrstvíme rašeliník nebo jiný mech, doprostřed umístíme opěrnou tyč z plastické hmoty nebo dřeva opáleného v ohni (opatření proti hnilobě). Středovou tyč můžeme ještě obsypat trochou živnějšího substrátu (rašelinou, epifytickou směsí ap.). Pak pletivo s mechem pevně ovineme kolem opěrné tyče a zajistíme buď volnými konci drátěných ok, nebo svážeme silonovou nití. Vznikne tak sloupek dlouhý a silný podle potřeby, z něhož na jednom konci ze středu vyčnívá opěrná tyč. Tu zasadíme do misky, obložíme ji kameny, aby pevně stála, a máme připravenou téměř ideální nádobu pro pěstování některých lián, např. Philodendron, Syngonium, Monstera, popínavých druhů rodu Anthurium ap. Liánu zasadíme do substrátu v misce a přichytíme ke sloupku drátěným očkem. Rostlina prorůstá vlhkým rašelinikem, koření do něho a zakrátko sloupek pokryjí krásně vyvinuté listy.