Na sloupku Ii

Zaléváme horem, na mechový sloupek, a to slabším roztokem hydroponixu; sloupek musí být trvale vlhký. Misku můžeme doplnit dalšími druhy rostlin, např. převisle nebo plazivě rostoucími. Některé květiny můžeme vysazovat přímo na sloupek, kde se pak jejich listy kombinují s listy „základní" liány (kapradiny, episcie apod.).
Mechové stěny, nazývané někdy také mechové zahrádky, patří již k metodám velmi blízkým hydroponii. Základem je úzká „klec", zhotovená z dřevěného, vhodně impregnovaného rámu, nebo kovová konstrukce potažená drátěným (silonovým) pletivem. Mezi dvěma hlavními stěnami (např. dva čtverce 70 cm x 70 cm) má být prostor 10—15 cm. Ten vyplníme opět rašelinikem nebo jiným mechem. Rostliny sázíme do ok ve stěně tak, že jejich kořeny omotáme rašelinikem s hrstkou substrátu ve formě jakéhosi roubíku a tak je zasunujeme do rašelinikové stěny. Osazovat můžeme obě velké plochy rámu i úzké plochy boční. Výhodné je, že z jedné strany mechové stěny můžeme vysázet např. rostliny potřebující hodně slunce, kdežto z druhé strany druhy stinomilné. Celou zahrádku zavěsíme buď do prostoru, nebo — při jednostranném osázení — na stěnu. Zaléváme opět hydroponixem. Mechová stěna je stále vlhká, a proto je třeba v místech, kde přiléhá na zeď, vhodná impregnace nebo ochrana igelitem. Na spodní část mechové stěny připevníme plechové korýtko, které zachycuje přebytečnou vláhu, zabraňuje odkapávání vody na zem a je i zásobárnou vody pro rostliny. Kromě toho, že tato úprava rostlin působí velmi hezky, je i účelná. Je totiž vysoce výkonným odpařovačem a pomáhá zvýšit relativní vlhkost vzduchu v místnosti. Pro osázení mechových stěn se hodí spousta druhů, ale obzvlášť vhodné jsou např. Aeschynanthus, Anthurium scandens, Ceropegia, Columnea, Cissus amazonica a další drobné druhy, Dischidia, Ficus stipulata, Hoya, Hypocyrta, Peperomia, Pothos atd. Jedním z nejkrásnějších způsobů, který můžeme při pěstování rostlin použít, je paludárium. Je to nepropustná mísa, plechová, sklolaminátová nebo novodurová (dobře však uplatníme i truhlík z polévané keramiky) určená k pěstování bahenních rostlin. Zeminu volíme podobně jako pro akvária: na dno položíme slabší vrstvu humusu a rašeliny, na ni pak vyšší vrstvu propraného říčního písku. Podle velikosti a hloubky vany můžeme vytvarovat dno — některé partie vyčnívají nad hladinu, např. mohou tak vynikat i větve, balvany apod. O utváření, které by bylo přirozené a přitom pěkné, nás poučí každý okraj bažiny i rybníka. Rostliny vysazujeme až za nějaký čas po napuštění nádrže. Do hlubších vodních partií můžeme použít tradiční akvarijní druhy. Na podmáčená, bažinatá místa se výtečně hodí Acorus gramineus, šáchory Cyperus haspan, C. alternifolius, šípatky, kolokázie, Xanthosoma, Eichhornia crassipes („vodní hyacint"), kaládia,