Poslušně hlásím, že jsem opět zde

A jelikož jsem nastoupil do práce, tak paradoxně bude na blog více času. Ostatně, aby to zde nebylo tak úplně mrtvé, dodám alespoň jednu fotku z víkendu. Jsem byl nakupovat, tak jsem přibral fotoaparát a v obi nafotil alespoň pár snímků vodních rostlin. Na druhou stranu jsem se nepodíval, co ej to zač, takže informační hodnota je poněkud nulová.

Pelargonie

Pelargonium Odoratissimum Geraniaceae — kakostovité
I když se snažíme popsat spíše květiny, které snesou prostředí moderních bytů, nemůžeme opominout rod, jenž nezbytně vyžaduje chladné přezimování a dokonce i v létě se mu daří spíše za okny. Je to známá pelargónie. Druh na obrázku se pěstuje již od roku 1724 a přinesl svým pěstitelům hodně radosti.
Pelargonium odoratissimum pochází podobně jako mnoho dalších druhů téhož rodu z Kapská v jižní Africe. Je to nízký polokeř s bylinnými, slabými, vystoupavými větvemi. Listy jsou velmi dlouze řapíkaté, hluboce laločnaté a silně voní citrónem. Kvete koncem jara a v létě, květní stvoly jsou několikakvěté (5—10 květů), vyrůstají proti místu nasedání řapíku.

Pryšec II

Kultura tohoto druhu patří k nejsnadnějším, stačí teplé slunné místo na okně, nevelký květináček vyplněný obvyklou kompostní zeminou s přídavkem písku, občasná důkladná zálivka, po níž za chvíli slejeme z misky pod hrnkem přebytečnou vodu, a snad ještě tu a tam přihnojení např. hortusem, aby rostlina dobře prospívala. Je sice vhodné v zimě poněkud snížit teplotu i zálivku, ale není to nezbytné. Pryšce dobře přezimují i v bytech s ústředním topením. Množení je také snadné. Vrcholový řízek, z něhož jsme smyli vytékající mléko teplou vodou, necháme jeden až dva dny zaschnout na slunci a pak ho zasadíme do písku. Po zakořenění přesazujeme do živnější zeminy.
Z ostatních sukulentních pryšců můžeme k pěstování doporučit např. Euphorbia tirucalliL. (syn. E. rhipsaloides LEM., E. lam DRAKE D C.) S tenkými, sukulentními neolistěnými větvemi, E. trigona HAW. (syn. f. hermetiana LEM.) a podobnou E. barnhartii CROIZAT. obě se sukulentními, článkovanými větvemi a s listy jen na rašících větvích, přičemž jednotlivé články, silné jako paže, jsou 15—25 cm dlouhé a mají až centimetrové trny, dále kaktusu podobný E. cereiformis L., E. globosa (HAW.) SIMS., E. horrida Bo iss a mnoho a mnoho dalších.

Pryšec

EUPHORBIA MÍLII DESM. [syn.: E. splendens BOJ., Sterigmanthe splendens KL. et GARCKE]
Euphorbiaceae — pryšcovité
Z celkového počtu asi 2000 druhů pryšců je přibližně celá čtvrtina sukulentních. Mnohé se pěstují v botanických zahradách nebo je mají milovníci tučnolistých rostlin ve svých sbírkách. Nejčastěji se však pěstuje tzv. trnová koruna, která pochází z Madagaskaru, odkud se rozšířila do celého světa, takže v mnoha tropických zemích v Asii, v Africe i v Jižní Americe se s ní setkáváme jako s plevelem. Keřík s dlouhými trny má sukulentní jen větve. Listy jsou ploché, podle kultivaru nebo variety vejčité, oválné nebo protáhle vejčité a dlouhé od 1,5 do 7 cm. Celá rostlina je vysoká obvykle asi 1 m, statné exempláře mohou dorůst až 180 cm. Květy jsou drobné, nenápadné, stejně jako u ostatních pryšců v tzv. cyathiích, obklopených dvěma zářivě červenými listeny.

Dalechampie II

Dalechampie špatně snáší plné slunce i hluboký stín. Proto bude vhodné umístit ji v difúzním slunečním světle, v lehkém polostínu. V moderních bytech můžeme splnit i poměrně vysoké nároky na teplotu, která by neměla klesnout po celý rok pod 15 °C. Výrazný zimní klid rostlina neprožívá, postačí pokles teploty na začátku topné sezóny, spojený s nižší zálivkou. Půda, ve které rostlinu pěstujeme, by měla být směsí listovky, drnovky, rašeliny a písku v přibližně stejných objemových podílech. Celý rok, až na zmíněné krátké období, dostatečně zaléváme, v létě přihnojujeme jednou týdně organominerálními hnojivy. Dalechampie množíme buď řízky v množárně, nebo výsevem.

Mimochodem, ohledně onoho polostínu.. Krásně udělané to mají v botanické zahradě ve Valencii, kde jsou rostliny vyžadující rozptýlené a stínené světlo umístěny z takovém jakoby žaluziovém pavilonku. Výsledek opravdu připomíná prostředí pralesa, pruhy plného slunce se střídají (a posouvají) s pruhy stínu.

Opět nalezeno

Kdo to tu trochu sleduje, ten ví, že před nějakou dobou nastal problém, že byly textové předlohy pro tento blog omylem smazány. Nicméně už se mi podařilo knihu opět v knihovně objevit, jen jí má někdo půjčenou. Takže stačí pár dní počkat a opět zde bude pravidelně přibývat obsah..

Dalechampie

Dalechampia Spathulata(SCHEIDW.) BAILL var. SPATHULATA [syn.: D. roezliana MOLL ARG. var. rosea MŮLL ARG., D. spathulatawar. rosea (MOLL ARG.) PAXetK. HOFFM] Euphorbiaceae — pryšcovité

Zatímco krotony představovaly jedny z nejznámějších, ale i nejnáročnějších pryšcovitých rostlin, dalechampie patří právě naopak k rostlinám neznámým, a přitom poměrně snadno pěstovatelným. Zatím je najdeme jen v botanických zahradách. Škoda, mohly by dobře obohatit sortiment v našich květinových síních. Druh na snímku pochází z mexických lesů. Je to nízký, přímý keřík, který v přírodě dosahuje až metrové výšky. V kultuře většinou dorůstá sotva poloviční výšky. Listy, které jsou krátce řapíkaté a obkopinaté, jsou 15 až 20 cm dlouhé, celokrajné nebo jemně zubaté. Hlavní okrasou jsou drobné květy, jež vyrůstají mezi dvěma nápadnými růžovými listeny. Květy vykvétají téměř po celý rok, takže rostlina je velmi dekorativní.