Pěstování Exotických rostlin

Saturday, January 27, 2007

Sapan II

Všechny tyto dřeviny můžeme při dostatku prostoru pěstovat i v bytech. Snesou totiž široké rozpětí teplot, nesnášejí pouze pokles pod 3 °C; a k tomu v domácnostech nedochází ani v nejchladnějším pokoji. Na zimu je přenášíme na světlé a chladné místo a omezujeme jinak velmi bohatou zálivku. Zeminu používáme běžnou, kupovanou směs pro pokojové květiny, nebo si sami připravíme směs listovky, drnovky, rašeliny a písku. Hnojit musíme často, nejlépe jednou týdně po celou dobu vegetace; střídáme minerální a organická hnojiva. V létě je možné těmito nádhernými kvetoucími keři ozdobit i terasu nebo balkón, pro jistotu však k tomu volíme jen nejteplejší měsíce v roce.
Všechny sapany množíme snadno výsevem, řízkování je sice možné, ale nespolehlivé.

Thursday, January 25, 2007

Sapan


Caesalpinia pulcherrima schwarz, caesalpiniaceae — sapanovité
Vidět tropické parky je skutečně silný zážitek a je samozřejmé, že v tomto prostředí s optimálními podmínkami pro většinu okrasných rostlin bývají vysazovány jen ty nejkrásnější. Sapany přitom bývají naprosto samozřejmou součástí snad všech parků v tropech. Jak již samo jméno rostliny říká (pulcherrimus = nejkrásnější), patří C. pulcherrima ke skutečným klenotům mezi kvetoucími dřevinami. Je to nevelký stromek nebo keř, vysoký jen asi 2—3 m, pocházející z tropické Ameriky nebo z Asie. Náš obrázek pochází z Došonu ve Vietnamské socialistické republice, kde se v parcích vroubících Jihočínské moře velmi často vysazuje. V kultuře se setkáme i s dalšími, většinou žlutokvětými, stejně krásnými druhy: C. sappan L. z Indie, C. tinctoria DOMB. ex DC. z Jižní Ameriky, C. peltophoroides BENTH. Z Brazílie atd.

Monday, January 22, 2007

Bauhínie II

Ve sbírkách botanických zahrad i mezi amatéry se pěstuje především drobný, jen asi 1 —2 m vysoký keř B. acuminata L z Indie, Burmy a Číny. Vykvétá velmi dobře i v bytových podmínkách velkými, bílými květy. Poměrně často se pěstuje také B. galpinii N. BR , pocházející z Mozambiku a jižní Rhodesie. Je to ovíjivý keř, který dorůstá výšky mezi 2 a 4 m. Ojediněle se pěstuje i krásný, růžovokvětý druh B. variegata L. z Indie až Číny, B. hookeriF. MOLL. Z Austrálie a B. tomentosa L, která se vyskytuje v Africe i v Asii. Z pevných stonků liány B. vahlii se v Himálaji zhotovují visuté mosty. Všechny bauhínie pěstujeme poměrně snadno ze semen, která klíčí již asi 7—10 dnů po výsevu. Přesazujeme je ve stadiu třetího pravého listu. Pozoruhodné je, že na noc se listy svírají — totéž však můžeme pozorovat již u lístků děložních! Půda musí být kyprá, propustná, dobře zásobená živinami. Připravíme ji smíšením listovky, drnovky, pařeništní zeminy, rašeli-ny a písku, nezapomeneme na dobrou drenáž. Již asi po měsíci můžeme semenáče prvně zaštípnout, řez snášejí bauhínie velmi dobře. Od jara do podzimu dostatečně zaléváme a jednou týdně hnojíme, nejlépe střídavě minerálními a organickými hnojivy. V době vegetace umísťujeme bauhínie na plném slunci, v létě je můžeme přenést i do zahrady. V zimě poněkud snížíme teploty i zálivku; je zcela normální, že některé druhy přitom ztratí listy. Nejpěkněji působí tyto dřeviny pěstované jako bonsai. K tomu se hodí nejlépe B. acuminata, ale tvarovat a podobně pěstovat lze i řadu dalších zmíněných druhů.

Saturday, January 20, 2007

Bauhínie


Bauhinia Purpurea L. Caesalpiniaceae — sapanovité
Rod Bauhinia zahrnuje asi 200 druhů keřů a stromů, původně rozšířených v tropech a subtropech v Asii, v Africe i v Americe. Mnoho druhů se však rozšířilo daleko od původní domoviny a patří k běžně pěstovaným okras: ným dřevinám. B. purpurea L. (na obrázku) pochází z Indie a jihovýchodní Asie, fotografie byla pořízena v jihoindickém státě Kérala. Je to statný strom s květy až 15 cm širokými. Listy jsou na špici hluboce vykrojené. Pozoruhodné je „kloubovité" připojení čepele k řapíku a stejné připojení řapíku k větvi. Listy se tak mohou pohybovat ve dvou bodech a zároveň se navíc může skládat dvoulaločná čepel podle střední žilky, což umožňuje bauhínii zajišťovat optimální osvětlení listů.

Wednesday, January 17, 2007

Citlivka II

Zajímavé a pěkné jsou nejen její zpeřené, na dotyk reagující listy, ale i květenství — strbouly hustě nahloučených světle fialově růžových kvítků. Ve sbírkách většinou pěstujeme citlivku jako rostlinu jednoletou, kulturu obnovujeme každoročně výsevem snadno klíčících semen. V přírodě, a pokud dodržíme správnou kulturu, pak i doma, je však citlivka víceletá a vytváří hustý, při bázi kmínku dřevnatějící keřík. Citlivky potřebují dostatečně vysoké teploty v období plné vegetace, tedy od jara do podzimu. V té době je pěstujeme v teplé místnosti nebo ve skleníku buď na přímém slunci, nebo jen nepatrně zastíněné. Zeminu používáme buď kupovanou rašelinovou směs, nebo si ji sami připravujeme z listovky, rašeliny, drnovky a písku. Zaléváme tak, aby substrát nikdy nevysychal. Na podzim snížíme teploty i zálivku, musíme však rostlinám dopřát dostatek světla.

Saturday, January 13, 2007

citlivka


Mimosa Pudica L. Exotické rostliny, které vídáme běžně ve sbírkách, člověka vždy něčím zlákaly; ať krásným olistěním, pestrými nebo tvarově zajímavými květy, nebo i jinými vlastnostmi. Citlivka stydlivá, jak zní celý český název rostliny na obrázku, patří do posledně jmenované skupiny. Je zajímavá tzv. seismo-nastií — citlivostí na dotyk nebo otřes. Při sebeslabším dotyku rukou se její listy sklánějí, a napřimují se asi po dvou až třech hodinách. Původní je citlivka stydlivá v Brazílii, dnes se s ní ale můžeme setkat v tropech na celém světě. Náš snímek pochází z jižní Indie, z podhůří Kar-damomových hor, kde se Mimosa vyskytuje zcela běžně v podrostu lesů, kolem cest a silnic.

Wednesday, January 10, 2007

Rosnatka II

Mucholapka pochází ze Severní Ameriky ze státu Karolina, kde roste na rašeliništích poblíž pobřeží Atlantského oceánu. Proto ji pěstujeme v plochých miskách ve stále vlhké směsi rašeliny, sekaného rašeliniku, písku a trochy jehličnatky. Vhodné je zapustit květináč nebo misku do další nádoby s živým rašeliníkem, kterým kryjeme i celý povrch substrátu. Ve volném bytě tato citlivá rostlina dlouho nevydrží; umisťujeme je proto do nevytápěných akvárií, resp. terárií, do dobře osvětlených chladných vitrín apod. Větráme hlavně v noci, přes den ponecháváme krycí sklo na svém místě. Rostlina potřebuje poměrně hojně světla, ale před přímým slunečním úpalem ji chráníme lehkým přistíněním. Letní teploty by neměly přesáhnout 20 — 25 °C, v zimě však rozhodně musíme teploty snížit na 8 až 12°C. Mucholapka vykvétá bílým pětičetným květem, většinou v červnu. Plodem je mnohosemenná tobolka, semena jsou velmi drobná. Vyséváme je po dozrání na povrch stále vlhké rašeliny, klíčí většinou až na jaře. Pěstování ze semen není sice těžké, ale je zdlouhavé; proto množíme spíše dělením báze rostliny v pozdní zimě, anebo řízkováním. Listy pícháme řapí-kem do směsi jemně sekaného rašeliniku s pískem a drceným dřevným uhlím.

Thursday, January 04, 2007

Mucholapka (rosnatka)


(Dionaea Muscipula Ellis) Droseraceae — rosnatkovité
Mucholapka rozhodně nepatří mezi běžné rostliny, ať již amatérů, nebo botanických zahrad. Je a ještě dlouho bude patřit k největším vzácnostem a proto ani nechceme v našich čtenářích vzbudit naději, že se jim tuto rostlinu povede v nejbližší době sehnat. Přesto se v poslední době začíná stále častěji objevovat v nabídkových katalozích zahraničních firem — a tak snad i u nás se najde zahradnický podnik, který by začal tuto pozoruhodnou rostlinu pěstovat. Dionaea muscipula je stejně jako jí příbuzné rostliny z čeledi rosnatko-vitých masožravá. Lapacím orgánem je přeměněná listová čepel, která připomíná při pohledu zblízka tlamu šelmy. Na každé polovině listu jsou čtyři vlaskovité chlupy, citlivé na dotyk. Usedne-li na list hmyz a dotkne se některého vlásku, past se velice rychle, během dvou až tří vteřin, uzavře, zuby do sebe zapadnou a list začne vylučovat trávicí šťávy, které stravitelné části hmyzího těla záhy rozloží. Za několik dnů se list opět rozevře a z něho vypadnou nestrávené chitinózní zbytky hmyzího tělíčka.