Podokarpus II

V kultuře se vyskytuje především jihočínský a japonský druh Podocarpus macrophyllus (THUNB.) D. DON ze stále zelených horských lesů. Známe i jeho pestrolistý, panašovaný kultivar 'Aureus'. P. acutifoliusJ. KIRK. Z Nového Zélandu s úzkými, zašpičatělými listy lze obzvlášť dobře tvarovat řezem. Podokarpy jsou spíše rostlinami chladnomilnými, vyžadují dostatek čerstvého vzduchu a světla. Hodí se proto např. k výzdobě zasklených vchodů domů, hal, nevytápěných světlých chodeb atd. Na léto je umístíme venku, kde jim prospěje stanoviště na plném slunci. Půda má být dostatečně těžká, zásobená živinami, osvědčila se směs drnovky, ornice, rašeli-ny a písku, do níž byl přidán mletý vápenec. Hnojíme nejlépe superfosfá-tem a cereritem. Dusíkatá hnojiva nepoužíváme. Na kořenech podokarpů jsou totiž hlízky se symbiotickými baktériemi, vážícími volný dusík. Substrát udržujeme stále vlhký, jen v zimě poněkud zálivku omezíme. Množení je snadné, používáme k němu vrcholové řízky, které odebíráme i s částí „starého" dřeva. Semena sice dobře klíčí, ale jsou amatérům téměř nedostupná.

Podokarpus

5. PODOCARPUS FLEURYI KICK.
Ve sbírkách botanických zahrad nalezneme někdy rostliny, které je možné převést do kultury a obohatit tak sortiment pěstovaných druhů. Rod Podocarpus stojí za pozornost pěstitelů dekorativních dřevin; v některých státech, např. v USA, byly již některé druhy zavedeny do kultur. Podokarpy patří mezi jehličnany, i když tomu jejich vzhled nenasvědčuje. Listy jsou čárkovité nebo dlouze kopinaté až vejčité, s jednoduchou souběžnou žilnatinou. O příslušnosti k jehličnanům nás přesvědčí přítomnost pryskyřičných kanálků v listech i dřevu a květenství, které má samčí šištice s četnými tyčinkami, nebo samicí šištice vždy s jediným vajíčkem na několika semenných šupinách. Rod Podocarpus roste jednak v jihovýchodní Asii, jednak v Jižní Americe, několik druhů se vyskytuje i v Africe. Většinou jsou to keře nebo stromky, i když známe statné druhy dorůstající mnoho desítek metrů do výšky. Kmen stromovitých druhů bývá nápadně přímý, větvení pravidelné a větve poměrně hustě olistěné. Podokarpy lze snadno tvarovat a udržovat na žádoucí nižší výšce řezem, který dobře snášejí.