Zalévání

V celém světě vznikají specializované kluby pěstitelů těchto nádherných, často miniaturních květin. Montáž těchto druhů byla dlouho problémem. Vázaly se drátky nebo silonovými nitěmi či proužky z nylonových dámských punčoch ke kůře bez substrátu, zastrkovaly se do štěrbin ve dřevě atd. Rostlina, která nebyla dokonale upevněná, často vypadla a drátěný nebo nylonový úvazek působil zvláště u miniaturních druhů rušivě. Teprve kanagom, ve vodě nerozpustné lepidlo, přispěl k vyřešení problému. Drobné tilandsie lepíme bází přímo na větve, nadbytečné lepidlo kolem rostliny je možné slabě zaprášit trou-chem, protože působením vody zbělá a nevypadá hezky. Zaléváme buď jemným rosením (nejlépe sprejovými postřikovači), nebo jednou za několik dnů osprchováním ve vaně nebo ponořením celé větve do vody. Epifytické úpravy patří k nejkrásnějším, ale potíž je se zálivkou. Pokud neupravujeme malou větévku, kterou lze snadno přenášet, ale například dvoumetrový rozvětvený kmen, musíme takovou úpravu umístit do nepropustné mísy, která je o něco větší než půdorys kmene s rostlinami (z rostlin při rosení odkapává voda).