Terárium

Terária se liší vlastně jen rozměry a vybavením od velkých květinových vitrín, které poskytují pěstiteli pokojových rostlin možnosti již téměř neomezené. Mohou být řešeny buď jako okenní skleníčky, nebo jako uzavřené pokojové vitríny s vlastním osvětlením (i u okenních skleníčků je však vhodné doplňkové zářivkové osvětlení, v zimních měsících musíme prodlužovat den). Stavba vitríny je již složitější a také finančně náročnější. Poslední úpravou, o které se zde zmíníme, jsou epifytické větve a kmeny. Jde o úpravu specializovanou, hodí se pro ni jen druhy, které v přírodě epifyticky (tj. přisedavě) rostou. Většinou takto budeme pěstovat bromélie, orchideje, některé áronovité rostliny, kapradiny, rostliny z čeledí podpětovitých, klejichovitých a kaktusovitých.
Co jsou vlastně epifyty? Jsou to rostliny, které využívají jiných rostlin (kmenů a větví stromů apod.) jako stanoviště. Přisedají na borku, kůru, nevnikají však svými kořeny do živých pletiv hostitelské dřeviny, neparazitují. Kořenový systém bývá často výrazně redukovaný. Kořeny řady druhů bromélií jsou drátovité, je jich jen několik a jejich funkce je ryze upevňovací, příjmu živin ani nejsou schopné. Vrchol v tomto přizpůsobení představuje asi bromélie Tillandsia usneoides (známe ji ze špatných překladů beletristické literatury z oblasti jižních států USA, Střední a Jižní Ameriky jako „španělský mech"): kořeny vytváří pouze klíčící rostlina, v průběhu dalšího života však úplně zanikají. Tyto bromélie s redukovaným kořenovým systémem přijímají vodu pomocí zvláštních šupinek na listech. Kořeny jiných epifytů bývají naopak četné a silné. U některých orchidejí jsou kořeny mohutnější než celá rostlina, obsahují i chlorofyl a podílejí se na fotosyntetické asimilaci. Orchidej rodu Taeniophyllum nemá např. ani stonek (je silně zkrácený) ani listy, květy vykvétají zdánlivě přímo z kořenů.