Epifity

Mnohé epifytní rostliny potřebují pro zakořenění určité množství substrátu. Kapradiny rodů Drynaria nebo Platycerium vytvářejí nejprve sterilní listy, které se směrem vzhůru od borky hostitelské dřeviny odchlipují a vytvářejí tak nálevku k zachycování vody, detritu, odpadlých listů apod. Do tohoto lehkého, výživného substrátu pak rostlina koření. Nedostatku vody se brání epifytické rostliny různě. Některé snášejí vysychání (mívají silnou, voskovitou pokožku — Hoya, některé kaktusy), jiné mají pochvy listů rozšířené, mezi nimi jsou prostory, kam srážková voda zatéká, nahoře se však listy svírají a zabraňují výparu (např. četné bromélie rodu Tillandsia), u některých dospěla specializace tak daleko, že se některé listy mění ve vako-vité nádržky na vodu a kořeny vyrůstající ze stonku do této nevysychající vodní zásoby ve vlastních listech zasahují a mohou tak čerpat potřebnou vláhu v údobích sucha (Dischidia rafflesiana aj.). Zajímavé je i získávání „substrátu" u některých bromélií: staré listy na okraji růžice se stáčejí pod rostlinu, tak se vytvoří několikavrstvý bal z tlejících zbytků listů, do kterých rostlina vypouští kořeny a získává zpět živiny. Snad nám čtenáři odpustí, že jsme se tak dlouho zdrželi u epifytů a jejich biologie. Tyto rostliny si však zaslouží zvýšenou pozornost jak z hlediska ekologie, tak i z hlediska pěstitelského. Mnoho jich totiž patří k významným a perspektivním pokojovým rostlinám. Přitom si jen málokdy uvědomíme, jak je to skupina početná. Epifyticky roste téměř 10 % všech jednoděložných a dvouděložných rostlin, tedy asi 25 000 druhú!