Jakou vodou budeme květiny rosit?

S tím souvisí i otázka, jakou vodou zalévat vůbec. Jen málo rostlin (s výjimkou druhů pocházejících z pouští a polopouští) snáší vodu tvrdou s vysokým obsahem minerálií, zvláště uhličitanu vápenatého a horečnatého. Proto je k zálivce vhodná voda dešťová, rybniční nebo potoční (nikoli z potoků protékajících krasem); většinou je vhodná i voda vodovodní, ale její kvalita se mění podle zdroje. S dešťovou, rybniční a potoční vodou v hustě zabydlené průmyslové nebo zemědělsky využívané krajině však také mohou být obtíže. Mnohdy totiž obsahuje vysoká kvanta škodlivin, ať již jsou to spláchnuté popílky, anebo pesticidy, či saponáty unikající do vod. Pokud se začnou na listech rosených květin objevovat světlé povlaky nebo skvrny (vysrážené a usazené uhličitany), musíte vodu upravit např. přídavkem kyseliny šťa-velové (asi 22 g/m3 vody). Uhličitany totiž ucpávají průduchy/u epifytních bromélií pak mohou zcela zablokovat sací schopnost jemných šupinek na listech. Největším nebezpečím vodovodní vody je mnohdy vysoký obsah volného chlóru. Nejsnadněji jej odstraníme tak, že vodu necháme přes noc ustát; tím se také ohřeje na teplotu místnosti nebo skleníku a rostliny nepoškodíme chladem. Na chladnou vodu, tedy vodu chladnější, než je teplota substrátu, ve kterém květiny rostou, reaguje nepříznivě většina druhů rostlin. Specifická poškození pozorujeme u některých druhů s plst-natými nebo chlupatými listy, jako je např. gloxinie, Saintpaulia („kapská fialka"), Ficus villosa, u nichž se při postříkávání kapénkami studené vody objevují na listu bílé nebo světle žluté skvrny. Chladnou zálivkovou vodou můžeme vážně poškodit i kořeny, a tak zabrzdit růst.