Vzdušná vlhkost II

Mlhy a nízká oblačnost jsou hlavními zdroji vody pro epifyty, které proto v přírodě často nalézáme právě na těch stanovištích, kde jsou mlhy denním jevem (např. v tropech v nadmořských výškách nad 1000 metrů). Tento vliv vody napodobujeme při pěstování rostlin použitím rosičů a rozprašovačů.
Ani vlhkost prostředí není u tropických rostlin v průběhu celého roku zcela konstantní. Dokonce i v deštných lesích rovníkového pásma jsou výkyvy v četnosti dešťů, takže se předpokládá, že menší poklesy vlhkosti v tomto jinak velmi vyrovnaném prostředí mohou být příčinou počátku rašení či zakládání květů stromů a bylin. Proto je nesmí pěstitel po celý rok zcela automaticky a jednotvárně zalévat, neboť to může být překážkou např. kvetení. Tím ovšem nechceme říci, že by zálivka měla být výsledkem náhody!
Pěstitel exotických rostlin musí regulovat vlhkost prostředí komplexně. Půdní vlhkost je možné ovlivnit poměrně snadno zálivkou ať již shora, nebo do misky postavené pod květináčem. Větší potíže jsou s vlhkostí vzdušnou, neboť prostředí moderních bytů s ústředním vytápěním je vhodné spíše pro rostliny polopouští a savan. Pro většinu epifytů, obyvatel lesů nebo hor, je nutné zabezpečit zvýšenou vzdušnou vlhkost. Květináč sice také odpařuje, ale jeho povrch je příliš malý a vzdušnou vlhkost podstatně neovlivňuje. Proto musíme použít různých technických a jiných zařízení na zvyšování vlhkosti vzduchu, jako jsou odpařovače, rosice, rozprašovače, nebo alespoň tzv. fixírky nebo rozprašovače laku na vlasy. Tropické rostliny alespoň bez občasného poroseni většinou dobře neprospívají. Relativní vlhkost vzduchu úzce souvisí s jeho teplotou: při zvýšení o 10 °C klesá až o 50 %. 2 toho vidíme, že rosení a podobné úkony budou nejnutnější za slunných a teplých dnů, kdy teplota v místnosti dosahuje maxima.