Voda 2

Pěstitele zajímají samozřejmě především zdroje vody pro život kultivovaných druhů. Obecně je voda původcem vlhkosti prostředí. Rozlišujeme půdní vlhkost a vzdušnou vlhkost. Půdní vlhkost je důležitá pro příjem vody kořeny, vzdušná vlhkost je důležitá pro výdej vody z listů. Mírou půdní vlhkosti je poměrné množství vody v minerální či organické zemině. Například vlhkost 60 % značí, že v 1 kg zeminy je obsaženo 600 g vody. Rozmezí takto pojaté vlhkosti půdy se v přírodě pohybuje od několika procent až do téměř sta procent. Nejvyšší vlhkost má rašelina. Bahenní rostliny, např. šáchory (Cyperus), rostou v půdách s vysokou půdní vlhkostí, naopak polopouštní druhy jsou přizpůsobené dočasné suchosti půdy, vyjádřitelné hodnotami pod 10 % vlhkosti. Optimum nasycení půdy vodou je odvislé od typu zeminy a řídí se pěstovaným druhem. Většina lesních rostlin roste nejlépe při vlhkosti půdy kolem 60 %. Zkušenosti s hydroponií nás však poučily, že přizpůsobivost suchozemských rostlin vůči vodě obsažené v půdě je udivující.