Chování rostlin je občas podivné

Více nás však překvapí chování samotných rostlin. Doma často vedeme zuřivé spory o tom, zda pro kulturu určitého druhu je zapotřebí směsi ra-šeliníku, kořenů osmundy, hrstky říčního písku z Polabí, sušeného a drceného kravince a drobně granulovaného drceného polystyrénu, nebo zda postačí prostá směs bukovky, stříhaných bukových listů a drceného suchého rašeliníku s trochou vláknité rašeliny kompostované po tři roky A pak náhle najdeme ten citlivý a v ničem příliš dobře nerostoucí druh v přírodě. A představte si, ona si ta kytička klidně roste jen tak, bez substrátu, přichycená na drsné, plnému slunci vystavené borce větve avokáda — a kvete! Toho jste se doma nikdy nedočkali! Nemusí to ale být vždy jen orchidej nebo bromélie, která nás udiví svými pozoruhodnými ekologickými nároky. I takové „obyčejné" kytky, jako např. pepřince (Peperomia) nebo Rhoeo spathacea (syn. R. discolor] takto - tj. epifyticky — v přírodě rostou. Nebo ležíme na loučce, převíjíme třeba film nebo doplňujeme zápisník a najednou nás napadne: taková suchá stráň a jak je tu zeleno! Co to tu vlastně roste? A tak se podíváte pořádně a k údivu zjistíte, že jste se celou tu dobu povalovali na hustém koberci tradeskancií, které u nás většinou pěstujeme v ampulích s vodou. A tady na suché stráni . . . !?