Sběr a dovoz rostlin

Předpokládejme, že je vše v pořádku, a vy stojíte nad kytičkou, kterou toužíte mít ve své sbírce. Nyní nastupuje druhé hledisko, hledisko ochranářské. Každý milovník rostlin by měl být v první řadě ochráncem přírody. Proto nikdy nesbíráme druhy ojedinělé, a i četné a skutečně „všude rostoucí" rostliny sbíráme jen tam, kde jsou bezprostředně ohrožené, např. na okrajích cest. Bez zábran můžeme sbírat jen tam, kde jsou rostliny odsouzeny k zániku: epifyty z poražených stromů, sukulenty na budoucích zavlažovaných polích, na okrajích lomů, které budou v krátké době zdevastovány, v územích budoucích jezer u přehrad. Předpokládejme, že všechny podmínky jsou splněny, a máte v ruce vytouženou rostlinu. A v tom okamžiku stojíte před podobnou otázkou jako Jan Neruda: „kam s ním?" anebo lépe „co s ní?". Rozdělme si tedy rostliny podle možností transportu. Nejjednodušší je sběr semen a plodů, o něco obtížnější je sběr orchidejí, bromélií a sukulentů a nejnáročnější je sběr a převoz měkkých celých rostlin a řízků.