Hlavní okrasou jsou listy, z nichž spodní dosahují délky až 20 cm, nepravidelného tvaru, hrubě chobotnatě vykrajované. Jejich základní barva je zelená, ale je, alespoň v mládí, zcela překryta zbarvením hustých, téměř celou čepel pokrývajících fialových chlupů. Květy vykvétající v pozdním létě jsou poměrně nenápadné, poněkud podobné našim drobným jestřáb-níkům. Gynuru pěstujeme nejčastěji zavěšenou jako „ampulovou rostlinu", nebo ji necháváme ovíjet kolem podpory. K dokonalému vybarvení potřebuje plné slunce, nebo alespoň rozptýlené sluneční záření. Teploty moderních bytů jí zcela vyhovují, nesnese — kromě zimního období, kdy prožívá vegetační klid — dlouhodobý pokles teplot pod 15 °C. Pěstujeme ji v raše-linové směsi, běžně prodávané v obchodech, zálivka je v době plné vegetace bohatá; zemina nesmí nikdy vyschnout. Hnojíme organickými i minerálními hnojivy. Celkem lze gynuru hodnotit jako velmi odolnou, pro pokojové pěstování vhodnou květinu, s níž si poradí i začátečník. Velkou výhodou je, že snese i suchý vzduchNejkrásněji vybarvené jsou mladé výhony, a proto gynuru každý rok zjara hluboce seřízneme. Přitom využíváme řezu i k množení, které je snadné z vrcholových řízků.