Mučenka II

K nejznámějším druhům patří Passiflora alatahn. a Passiflora quadran-gularis L. z Jižní Ameriky. Obě mají celokrajné listy na řapicich s párovými žlázkami a velké, růžově karmínové květy s dlouhým věncem brv. Rudo-květá je i P. racemosa BROT. (syn. P. princeps LODD.) Z Brazílie, jejíž květy jsou v hustých květenstvích, široké až 12 cm. Na rozdíl od ostatních vyžaduje spíše sušší stanoviště. Laločnaté listy, podobné P. coerulea, má P. edulis SIMS. Původní domovinou tohoto druhu, pěstovaného pro jedlé plody, je Brazílie. Květy jsou poměrně velké (měří v průměru 5—7 cm), bílo-červené. Zajímavé jsou i mučenky ozdobné listy: jsou to zejména P. maculifolia MAST. z Venezuely s listem téměř trojúhlým, od řapíku se rozšiřujícím. Líc listu je purpurový nebo zelenožlutě mramorovaný, hlavně mezi žilkami. P. trifasciata LEM. Z Brazílie má list trojlaločně vykrojený, na líci stříbřitý nebo hnědočervený, s růžovými skvrnami, které lemují hlavní žilky. Rub listu je purpurový. Mučenky pěstujeme v dobré, těžší zemině, zcela stačí koupená směs pro pokojové květiny nebo zem z dlouho zpracovávaného záhonu. Stanoviště by mělo být hlavně dostatečně slunné; zvláště pestrolisté mučenky a velkokvěté barevné druhy, jako je P. alata nebo P. quadrangu-larís, vyžadují dostatek tepla. Všechny prožívají v zimních měsících období vegetačního klidu za snížených teplot i zálivky, i když ne tak výrazné jako P. coerulea. Hnojíme jen mírně, asi jednou za měsíc. Mučenky množíme buď výsevem semen, která klíčí postupně, ale spolehlivě, nebo řízky se dvěma páry listů v teplé množárně v substrátu spíše písčitém než rašelinovém.