Fíkus

Fíkusy jistě není třeba zvláště představovat. Již po mnoho desetiletí patří k základním zahradnickým kulturám a v každé botanické zahradě vidíme další, mnohdy velmi krásné druhy. Jsou to jak liány, tak i keře, mnohdy stromy dorůstající několika desítek metrů, které se o zem opírají tzv. deskovými kořeny. Časté jsou vzdušné kořeny, které zakotvují v zemi a tvoří vedlejší kmeny. Pověstné jsou v tomto směru asijské banyány: F. bengha-lensis, F. aoa aj. Fíkusy se pěstují hlavně pro krásné listy; květy jsou nenápadné, uzavřené v tzv. syconiích (kulaté nebo vejčité schránky s otvorem pro opylující hmyz). Plody, nažky, jsou v zdužnatělých syconiích uzavřeny.
Ficus villosa (na obrázku) roste v Indii, Vietnamu, na Srí Laňce a v Malajsku. Je to nevelká liána, dorůstá přibližně 3—4 m. Listy jsou hustě chlupaté na líci a na okrajích; v přírodě, kde se fíkus popíná po stromech, přiléhají k podkladu a doslova kopírují jeho povrch. Škoda, že se ještě nepěstuje v našich zahradnických závodech. Je to totiž ideální rostlina pro byty s ústředním topením, která snese i značné zastínění. Zeminu volíme kyselejší, rašelinu s drnovkou, listovkou a pískem. Zálivka musí být poměrně bohatá, aby substrát nikdy zcela nevyschnul, nebof jinak opadávají listy.